Východiska

Starší školní věk a jeho vývojová charakteristika 
Anna Dudová
  
Konec dětství je vždy vstupem do jiného světa. Hodnotu získává to, co má důležitost v očích jiných, typicky v očích vrstevníků.  Tento moment je znamením i pomocí k rozpoznání přechodu do dalšího vývojového období, kdy se z dítěte stává náctiletý.  
Vykročit z dětství znamená vstoupit do období staršího školního věku, který se v české odborné literatuře nazývá pubescence. V zahraniční odborné literatuře se toto vývojové období označuje spíše jako raná adolescence (vedle adolescence pozdní), puberta je pak spojována s tělesnými změnami, k nimž v tomto období dochází.  Starší školní věk je spíše pojem pedagogický. Obecně je toto období spojené s výraznými změnami, zasahujícími tělo, chování, prožívání, osobnost. Příznačná je emoční nestabilita s častými a nápadnými změnami nálad, impulzivitou, nepředvídatelností a nestálostí reakcí. Typické jsou tendence k úzkosti, zranitelnost, citlivost ke kritice apod. 
Starší školní věk společně s dobou dospívání je obdobím, kdy je každý člověk citlivější na to, co si o něm myslí a soudí druzí lidé.  Současně kritice podléhá všechno to, co dosud bylo samozřejmě přijímané. Problematizován je vztah k okolnímu světu, zejména k dosavadním autoritám (rodiče, starší sourozenci, učitelé). Kritika tu mnohdy také přechází do vzdoru a odmítání. Rodina ztrácí svou zásadní roli a místo také v citové vazbě, a nahrazují ji vrstevníci. Rodiče již nemají přímý vliv a dosah na výběr společníků (kamarádů) i na podoby trávení volného času svých ratolestí. 
Výrazné změny v různých oblastech života, s nimiž je starší školní věk spojován, kladou značné nároky jak na pubescenta samotného, tak i na jeho nejbližší okolí. Projevy procesu dospívání jedince se ovšem (individuálně) velmi liší v kvalitě i intenzitě prožívání. Často se tu v této souvislosti hovoří o změnách hormonálního systému. Důležité je ale upozornit na fyziologický rozvoj mozku, na změny v cirkadiánních rytmech  i na rizika nástupu různých zdravotních potíží. Především se jedná o chronické nemoci (srdce, plic a revmatických onemocnění či diabetu). Dle jednoho z amerických průzkumů duševního zdraví má 11% dětí ve věku 11-16 let duševní poruchu (schizofrenie, bipolární porucha, deprese),  přičemž chlapci jsou zde tou náchylnější skupinou.  
Optimální zrání dospívajícího mozku je podmíněno využitím možností k učení a rozhodování i při využití pozitivních odměn.  Mozek dospívajícího se liší od mozku dospělého člověka. Důležitou částí, která se mění, je čelní lalok, zejména oblast prefrontálního kortexu, který dozrává díky zkušenostem a učení. Proto se dospívající učí lépe uvažovat, rozvíjet více kontrolu své impulzivity a dělat lépe usuzovat. Prefrontální kůra je důležitou oblastí mozku pro kritické plánovaní, rozhodování a kontrolu, prefrontální lalok je sídlem úsudku, uvažování, řešení problému a racionálního rozhodování. Poskytuje logiku porozumění a důsledků, reguluje emocionální chování, ovládá agresi, schopnost organizovat myšlenky a plánovat budoucnost, kontroluje taktéž abstrakci a během dospívaní prochází významnými změnami. Frontální a temporální laloky vykazují v dospívání růst bílé mozkové hmoty, čímž se vysvětluje zvyšující se schopnost mladých lidí kriticky uvažovat. 
Není cílem pedagogů, aby tyto přirozené projevy násilně potlačovali, ale aby tento výrazný náboj pomohli přetvořit do aktivit, při nichž se rozvíjí tvořivost, iniciativa a optimismus. Tato fáze vývoje je citlivá na autoritu převážně mocenskou. To znamená, že se děti v tomto období ještě nechají ovládat autoritou, což ale neplatí v období následujícím, kdy si udrží autoritu jenom ten, kdo si to – dle úsudku dospívajících – zaslouží. 
Neodmyslitelnou součástí zrání mladého člověka je vrstevnická skupina, která se může stát i významným výchovným prostředím v neformální a informální výchově. Skupina jako prostor působení by měla být výchozím prostředím pro působení každého pedagoga. Znalost jejího vývoje, dynamiky a dalších vlastností jsou neodmyslitelným předpokladem zvládnutí pedagogické činnosti při doprovázení dětí na cestě k dospělosti. Právě v období staršího školního věku a následně v období adolescence hraje významnou roli vrstevnická skupina. Odpoutání se od rodiny a nalézání uznání v peer-group představuje pro dospívající klíčovou zkušenost.  Jednou z nejdůležitějších potřeb pubescenta je být přijatý, stát se plnohodnotným členem preferované (referenční) skupiny. Vrstevnická skupina má významný vliv při hledání a vytváření vlastní identity. Přítomnost vrstevnické skupiny může být katalyzátorem projevů kritiky, odmítání či posměchu vůči nestandardnímu chování druhých. 
Pubescent má již hypoteticko-deduktivní schopnosti. Zde spočívá zrod kritičnosti, která nemusí vycházet z analýzy reality, ale z jeho schopnosti imaginace.  
„Jedinec potřebuje své introspekcí získané zkušenosti nějak kategorizovat a najít v nich řád. Děje se tak nejčastěji sdílením pocitů s vrstevníky, zprostředkováním zkušenosti pomocí uměleckých děl a vzácněji i rozhovorem s dospělým.“ 
Jedním z vývojových úkolů tohoto období je získání určité resilience (odolnosti). Pojem resilience označuje odolnost vůči různým škodlivým vlivům; je to schopnost i výsledek úspěšné adaptace, navzdory náročným nebo ohrožující okolnostem. Pokud chceme resilienci vymezit široce, můžeme říci, že jde o výsledek procesu dobré adaptace člověka na nepřízně života (traumata, tragédie, anebo stres vyplývající z rodinných a vztahových problému v rodině anebo související s vážnými zdravotními, pracovními nebo finančními problémy). Získat resilienci znamená dokázat se „odrazit“ od těžkých zkušeností a jít dál.  
Nejdůležitějším příspěvkem ke zdravému vývoji dítěte a podporou jeho „dobrého startu“ je trávit s ním čas na bezpečném místě, bez ohrožení. Není tak důležitá samotná aktivita (z tohoto hlediska není podstatné, zda jde o jízdu na koni či hodinu baletu), ale způsob trávení času s dítětem, kdy může dítě prožívat naši přítomnost, ochotu naslouchat, ocenit, vyslovit podporu. Udržení pozitivní perspektivy života je klíčovým faktorem pro zdravý vývoj člověka.  Úkolem dospělých je pomáhat v tomto procesu a doprovázet dítě, které vykročí na cestu dospívaní, aby mohlo objevit a rozvíjet svou identitu, získat nezávislost a najít milované osoby i mimo okruh své rodiny, najít směr profesní kariéry a hlavně najít své místo v životě.   

Další informace: KAPLÁNEK, M. (ed.). Volný čas dětí staršího školního věku. Vybrané výsledky výzkumu volného času a životního stylu dětí ve věku 11-15 let a jejich využití v pedagogice. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2022.